Královna Zombie IX.

19. listopadu 2014 v 12:00 | Litteris |  Královna Zombie


Přešla na první webovou stránku a začala číst:
"Jako zombie rozumíme nemrtvého člověka s neutišitelným hladem. Většinou využívá jako potravu mozky. Jakmile osobě sní mozek, osoba se automaticky také mění v zombie. Vycházejí ven jak za světla, tak za tmy. Univerzální ochrana před nimi není."
Bla bla bla, říkala si. To tam nemůže být něco, co nevím?
Projížděla stránku. Nic nového zatím nenašla. Pak sjela ještě níž, na konec stránky. Tam našla:
"Zombie se dokážou myšlenkami napojit na člověka, kterého měli více než dvakrát ve své blízkosti. Mohou sledovat, co dělá, kde se nachází, a potom ho najít. Je to velice nebezpečná vlastnost. Proto se NEDOPORUČUJE přebývat v blízkosti zombie příliš dlouho nebo příliš často."
"Jasně," zašeptala Kristen.
"Co?" Emma se zvedla z postele a vydala se k ní.
"Ne, jenom hraju jednu hru. To je v pohodě."
"Ne fakt, co tam máš?"
"Jednu hru, vážně."
Emma se otočila a lehla si na svou postel. Kristen hrozně bolelo u srdce, taková lež.
Najednou se zvenku ozval hrom.
"Bouřka," špitla. Zavřela Netbook a sedla si k oknu.
"Tebe baví koukat se na bouřku?" podivila se Emma.
"Celkem jo. Když nemám co dělat," pousmála se.
Kristen se koukala z okna. Obloha byla zatažená. Blesky moc nekřižovaly oblohu, někdy je Kristen ani nestihla zaregistrovat. Hrozně se nudila.
"Co budeme dělat?" řekla po deseti minutách.
"Něco pusť, ne? Jseš takovej závislák na písničkách..."
Kristen po ní hodila polštář. Obě se rozesmály. Kristen pustila nahlas hudbu. Unicorn Zombie Apocalypse.
Obě si stouply a začaly se mlátit polštářema. Smály se jak postižený tuleni.
"Tak už to přepni," řekla Emma, když písnička šla asi po druhé.
"Dobře no." Kristen přešla k mobilu. "Sakra."
"Co se děje?"
"Seknul se mi mobil."
"Vážně?"
"Nereaguje."
"Vyndej baterku."
"Pokusim se."
"No?"
"Co s tím je?"
Její mobil hrál melodii, i když měl vyndanou baterku. Kristen ho hodila na zem. Nic. Mobil stále hrál. Kristen vzala mobil a vyndala z něj kartu. Najednou jakoby bylo po všem. Mobil ztichl. Emma a Kristen se rozesmály. Potom chvíly hrály spolu hry. Pak už měly jít...

Byl večer. Tma. Dole byla párty. Kristen seděla ve svém pokoji u okna. Nic se nedělo. Konečně slyšela zaklepání na okno. Otevřela ho. Do pokoje vklouzl Ross a za ním Lukas.
"Ahojky," pozdravil ji Ross.
"Čauky," usmál se zářivě Lukas.
"Ahoj kluci," řekla. Oba dva si sedli na parapet okna.
"Vážně nemůžeš jít?" zeptal se Lukas.
"Nemůžu. Promiňte mi to. Ale nešlo by to."
"Proč vlastně ne?" řekl Ross.
" Oni sem občas stejně budou chodit holky... a já se tam musím aspoň na půlhoďky ukázat..."
Najednou se otevřely dveře. Stála v nich Emma.
"Kristen! Venku jsme viděli nějaký dva lidi, a vypadali jako..." zastavila se v půli věty. Pohlédla na Luka a Rosse. Vykřikla...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clary Clair Clary Clair | Web | 19. listopadu 2014 v 17:55 | Reagovat

Stejně jak ty předchozí díly, je tahle povídka naprosto úžasná :))
Jsem moc zvědavá jak to bude dál!! :))

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 17:57 | Reagovat

Do affs tě beru :-)

3 Litteris Litteris | E-mail | Web | 20. listopadu 2014 v 6:22 | Reagovat

[1]: Děkuju moc !! :D mám dlší rozepsané ;-)

[2]: Díky ;-)

4 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:24 | Reagovat

Bože. Komentáře ostatních tě musejí příšerně vytáčet. Nemůžeš si být ani jistá, že to četli. Brrr. Takových komentů se přímo štítím. No, tak teď ke kapitole.
Ohledně záseku telefonu - chvilku jsem čekala, že přijde nějaká rána, něco, co nás dostane do kolenou, ale byl to prostě jenom zásek. Napínat a pak od toho upustit. Not bad. Zajímalo by mě,  jak se ta nemilá situace vyřeší. Přeci jen se to nepodařilo tom secret. Mrknu na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama