Upíří sourozenci

3. srpna 2014 v 20:17 | Litteris |  Moje tvorba
Vanessa se probudila vedle svého staršího bratra Christiana. Spali ve sklepení opuštěného hradu.
"Tak tohle mě jednou zabije," řekla.
"Co máš proti válkám mezi dobrem a zlem?" řekl rozespale.
"No hádej. Každý den musíme odpočívat, abychom nabrali sílu. Už jsme jako lidi! Upíři přece většinou nespí!"
"Ale ti, kteří jsou denně v boji, ano."
"No a? Já takhle žít nechci. Chci se volně pohybovat! Pořád jenom boj se zlem, a ani kapku krve z nich nesmíme pít."
"Napiješ se jinde."
"Christiane!"
"No jo, tak dobře. Věčně bojovat taky nemusíme. Ale občas jo, dobře?"
Vanessa zavrčela. Neměla ráda boje. Vždycky jim hrozila smrt. Ale musela se podřídit Christianovi, protože byl, jak vždycky říkal, 'Starší a chytřejší.'
"Teďka mám žízeň, a ty, Vanesso?" řekl. Oba se zvedli a pokusili se vycítit nějakou kořist. Vanessa ulovila srnce a Christian medvěda. Vždycky se vytahoval.
"Christiane, a jak je možný, že jsme se narodili jako upíři?"
"Máme v sobě vzdáleně upíří geny, je to sedm generací zpět. Naši rodiče je v sobě taky mají, ale neaktivovaly se jim. My jsme sedmá generace. Takže se to u nás aktivovalo."
"No konečně. Díky. Proč jsi mi to tak dlouho tajil?"
"Přeju ti pěkné narozeniny."
"Cože?"
"Už ti je pět set let."
"Víš dobře, že se ženám po třicítce už jejich věk takhle neslaví?"
"Jenže ty jsi pořád krasavice."
"Díky, Christiane. Jsi super bratr."
"A budu tě chránit, jak se dá."
Objali se.
"Nechci, abys byla smutná, Vanesso. Vím, že jsi už velká a silná upírka. Já ti věřím."
"Já tobě taky, Christiane."
Za nimi se najednou ozval řev.
"Upíři proti vlkodlakům?" zeptal se Christian Vanessy.
"Ani nevíš, jak bych ráda šla," usmála se na něj. Už na něj nebyla naštvaná. Vyrazili. Za lesem uviděli, jak zuřila vřava upírů proti vlkodlakům. Vanessa neohroženě vrazila do boje. Srážela vlkodlaka po vlkodlakovi. Christian se usmál a vyrazil taky. Boj končil. Vanessa si ho užívala. Když skončil úplně, Christian se usmál na Vanessu.
"Jsi opravdu třída. Skvěle jsem tě učil."
"Díky. Ale ty jsi taky skvělý."
Šli spolu dál do světa. Museli přeplavat z Ameriky do Evropy, protože je od tamtud vyhnali. Teďka si užívali. Možná doteď. Procházeli vesnicí. Cítili tolik pachů krve, když se kdokoliv někde řízl. Vanessa se málem neudržela, ale Christian jí pomohl. Najednou se na ně vyřítili vesničani s vidlemi. Křičeli: "Upíři! Upíři!" a útočili na ně. Potom přiběhl někdo s dřevěným kůlem. To je donutilo běžet. Běželi vesnicemi, ale v každé vesnici se na ně nabalovali další pronásledovatelé. Museli běžet do lesa. Někdo po nich vrhal dřevěné oštěpy. Najednou zasáhl jeden Christiana do nohy.
"Christiane!" vykřikla Vanessa. Christian se stále držel na nohou. Ale byl pomalejší. Vanessa ho vzala na záda. Běželi dál.
"Díky, Vanesso," řekl vděčně Christian.
Vanessa hledala způsob, jak se zachránit. Skočila s Christianem do jezera, ke kterému přiběhli. Potopili se a Vanessa objevila jeskyni. Vyplavali v ní. Vanessa si všimla, že za nimi hodili vesničané ještě několik šípů a vidlí. Vanessa a Christian museli chvíli odpočívat v jeskyni. Christianovo zranění se brzy zahojilo.
"Co teď? Všichni se nás snaží zabít!"
"Klid, Christiane. Najdu způsob, jak nás zachránit. Hlavně se uklidni. Musíme se chovat jako, no, lidi. Já vím, že to zní šíleně, ale musí to tak být."
"Já to klidně zvládnu, ale nevím, jak ty."
"Neboj se, Christiane. Na mě je spoleh."
Potom vyplavali z jeskyně. Zamířili do jedné vesnice. Tentokrát se chovali jako normální lidé, vešli do hospody a Vanessa si objednala zákusek. Christian dal přednost krvavé tlačence. Vanessa poznala, že má Christian pořád trochu hlad. Normální jídlo jim nevadilo, ale nezasytilo je. Přisedlo si k nim pár kluků a holek kolem šestnácti let. Povídali si spolu, dokud se nesetmělo. Upíři jsou po setmění vždy divočejší, vznětlivější a nebezpečnější. Hlavně když bylo zatmění měsíce. Vanessa se zvedla a Christian ji napodobil. Spolu odešli do nějakého prázdného neobydleného domu.
"Všiml jsem si, že s tebou ten světlovlasý kluk trochu flirtoval, ne?"
"Jo. Asi si myslel, že jsem stejně stará jako on. Nebo že jsem člověk." Rozesmála se. Pět set let stará Vanessa Vampire má dost zkušeností s kluky, řekl si Christian.
"Nelíbí se mi životní styl lidí. Hele, a nechtěla bys…" začal Christian.
"Už máš zase hlad?"
"No, ne jenom na zvířata."
"Christiane!"
"Vždyť ty by sis taky ráda dala, ne?"
"No dobře. Ale každý jednoho. A - nezabíjíme."
Christian a Vanessa se vydali na lov lidí. Zvířata nikdy upíra nezasytí úplně, ať pijí sebevíc.
"Pst, Chrisi, támhle jeden je," špitla Vanessa. Christian se schoval za kmen stromu a potom vyrazil. Přišel k té osobě. Byla to dívka. Podíval se na ni. Přilákal ji do lesa a potom se do ní zakousl. Dívka ani nestačila vykřiknout. Když se Christian dostatečně napil, pustil dívku. Odešla na místo, kde stála dřív. Čekala tam na svého kluka. Byla najednou taková malátná. Její kluk přišel. Dívka mu spadla do náručí. Začal panikařit.
"Ashley, co s tebou je? Ashley, Ashley!"
Vanessa se za nimi vydala.
"Klid. Vím, jak jí můžeš pomoct. Pojď za mnou." Odvedla ho dál a taky se zakousla. Ten kluk ale vytáhl nějaký dřevěný kolík a udeřil ji do boku. Vanessa byla dostatečně sytá. S bolestí odběhla ke Christianovi. Spolu běželi do domku.
"Christiane, ty dokážeš žít jako člověk. Tak si takhle žij. Já to nedokážu. Budu žít v lesích. Občas tě navštívím. Zatím ahoj," řekla Vanessa a odběhla do lesů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama