Bree - život v oblacích

1. srpna 2014 v 13:24 | Litteris |  Moje tvorba
Bree zrovna šla ze školy. Prožila smutný den. Jeden kluk, který se jí líbil, ji odmítnul. Zrovna na její narozeniny. Byla z toho nešťastná. Šla pomalu domů. Najednou kolem ní prosvištěli hasiči. Šla dál. Nejspíš někdo zase něco podpálil. Nebo hořel les. V tomhle letním počasí je to časté. Bydlela na pláži u moře. Brouzdala se pískem a z ničeho nic vyprskla obrovská vlna. Celou ji pocákala.
"To je dneska den," řekla a pokračovala. Smočila si nohy ve vodě. Byla příjemně chladná. Najednou ve vodě něco uviděla. Blížilo se to k ní. Byl to had. Dostal se do příliš nebezpečné blízkosti. Bree vyběhla z vody, had za ní. Byla to mamba. Bree byla vyděšená. Had ji kousnul a za chvilku ležela na písku a nehýbala se. Zjevila se ve velkém bílém chrámu. Na trůně tam seděl Bůh.
"Zdravím tě, Bridgit."
"D-d-dobrý den, pane," vykoktala ze sebe Bree.
"Pokousal tě had. A ty jsi čistá duše, proto máš možnost odejít bez rozloučení anebo se vrátit jako strážný anděl. Vyber si."
"Odejít? Bez rozloučení? To nemohu. Vrátím se."
"Dobrá. Budeš strážným andělem. Rodiče o tom ví. V den tvých patnáctin jsi měla na výběr. A vybrala sis. Tví rodiče ti řeknou víc. Nyní se probuď."
Bree se probudila na pláži. Stále tam byl had. Najednou se přeměnil do podoby člověka. Ne, nebyl to člověk. Byl to anděl. Jako Bree.
"Ahoj, Bree. Já jsem Tim. Anděl jako ty. Pomohu ti." Tim jí pomohl vstát.
"Ahoj, Time. Mám dál chodit do školy?"
"Ano, ale jen pokud skryješ křídla. Nikdo je zatím nesmí vidět."
"Dobrá. A co mám dělat?"
"Musíš prostě hledat lidi v nesnázích. Potom uvidíš sama."
"Neznám tě náhodou?"
"Ano, bývám často u vás."
"To jo, v jednom kuse. Proč?"
"Chci se vidět se svými rodiči."
"Cože?"
"Jsem tvůj bratr, Bree."
Ticho. Tim k nim vždy chodil, ale jen na návštěvy. Povídal si s rodiči.
"Opravdu?" zašeptala.
"Ano. Andělem jsem se stal v patnácti. Už to jsou tři roky. Jsem teď tvůj průvodce tvým novým životem. Pojď, jdeme domů. Teď už nemusíme nic skrývat."
Vešli domů.
"Bree, zlato," rozeběhla se za ní její mamka Janne. "Tak jsi to zvládla," prohlížela si ji po tom, co ji objala.
"Gratuluji, Bree," řekl její otec Bruce. "Nyní už nemusíme nic skrývat." Najednou její rodiče odhalili svá křídla. Byla to rodina strážných andělů. "Tak, Bree, už to víš. Jsme takováhle rodina. Rodina strážných andělů. A ty si také zasloužíš něco mimořádného." Bree dostala na hlavu zlatý kroužek, který více připomínal korunku než svatozář. Měli ji všichni.
"Bree, jsme rodina šlechticů. Andělských šlechticů. Jsme jedni z nejmocnějších. A ty jsi nejmladší. Máš se ještě hodně co učit," řekla Janne. Bree byla překvapená. Na její narozeniny se toho může tolik stát.
"A nemám náhodou ještě dalšího bratra? Nebo sestru?" zeptala se ironicky. Bruce to však ironicky nevzal.
"Tvé dvojče, Angelina, se stala také andělem. Ale rituálně. Poté odletěla se svou kamarádkou Denisou Fly, která se stala vílou. Nikdo je nemůže najít. Ale někde určitě budou. Poté je tu ještě tvá další sestra, o rok starší. Jmenuje se Madison. Ale stala se temným andělem. Už jí nemůžeme pomoct."
"Cože? Já mám dvojče?"
"Pojď za mnou." Její otec ji zavedl do místnosti s obrazy. Nikdy dřív tam nebyla.
"Co to je?"
"Živé obrazy andělů. Obrazy, na kterých stále rosteš. Jsou to jen některé. Očarované. Támhle je tvá sestra," ukázal na rudovlasou dívku, stejnou, jako je ona sama," Angeina. A támhle Madison," ukázal na černovlásku.
"Ano, vzpomínám si. A to nemůžu nějak Angelinu přivolat?"
"Ne, bohužel."
Bree se rozhodla proletět se s rodinou. Bylo to fantastické. A tak začala Bree žít svůj nový andělský šlechtický život.
Dlouho napravovala lidi, chodila do školy a nikdo si ničeho neobvyklého nevšiml. Potom k ní přišel ten kluk, který se jí dřív líbil, a zeptal se jí:
"Ahoj, Bree. Nechtěla by sis někdy někam vyjít?"
"Promiň, ale asi to nepůjde," odpověděla a otočila se k němu zády. Chtěla, aby se jí stále vyptával. S kluky to uměla.
"Proč by to nešlo?"
"Víš, už jednou jsem měla zlomené srdce. Nechci to zažít znova." Usmála se na něj.
"Promiň, ale já nevěděl, jak ti to mám říct. Jsi hezká. A teď ještě nějak… hezčí."
"Díky, ale už to neřeš. Nemám čas." Usmála se a odešla. Ten kluk, Jack, se po ní díval, než odešla za roh. Už šla domů. Zkontrolovala, jestli se nikdo nedívá, a vzlétla. Sledovala, jestli někdo nepotřebuje pomoc. Viděla, jak Jack smutně přechází silnici. Nerozhlédl se a málem ho srazilo auto, kdyby Bree včas nezasáhla. Odnesla Jacka na druhý chodník.
"Páni, Bree, ty jsi…" Bree schovala křídla.
"Ano, já vím. Dávej na sebe pozor, ano?" řekla a zmizela. Domů.
"Time, všiml si mě Jack, když jsem ho zachraňovala," spustila paniku.
"Ano, Bree, já vím. Hlavně klid, ano?"
"Ne, Time. On je do mě zamilovaný. Zamilovaný, chápeš? Není to problém?"
"Neměl by být. Ale stejně si ho radši nevšímej."
"Problém je, že jsem…" zklidnila hlas.
"Co, Bree? Neříkej mi, že ho miluješ."
"Dobře, říkat ti to nebudu."
"Bree! Ty jsi už moje velká holka," objal ji Tim. "Láska mezi lidmi a anděli není zakázaná. Jsem na tebe hrdý. Už jsi velká a rozhoduješ se sama. Ať ti vztah dlouho vydrží." Tim se nezlobil Bree byla ráda, že nic takového není zakázané. "Ale kdyby ti Jack nebo někdo zlomil srdce, tak mi to řekni, ano?"
Bree byla nadšená. Spokojeně si sedla na útes u moře a pozorovala západ slunce. Nikdy jí nebylo líp.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rona-well rona-well | Web | 3. srpna 2014 v 10:30 | Reagovat

To je pekné. :3 spríjemnila si mi deň.

2 Litteris Litteris | Web | 3. srpna 2014 v 12:30 | Reagovat

Díky moc ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama