Bez známek života 3. Lovec

5. srpna 2014 v 14:38 | Litteris |  Bez známek života
Lovec se vracel ze strany, kde byla Cora. Ta se maximálně skryla, a tak si jí lovec nevšiml. Vrhnul se zezadu na Netty. Cora se vrhla na lovce a setřásla ho z Netty. Cora vytasila upíří zuby. Zároveň jí zrudly oči. Kousla lovce do ruky. Ale bez jedu, jinak by byl ještě silnější. Lovec chytil Coru a mrštil s ní o strom. Omdlela. Boj mezi lovcem a Netty trval dlouho. Potom se najednou Netty proměnila do své podoby. Lovec ji chytil a odnesl. Když se Cora probudila, Netty a lovec byli pryč.
"Netty!" vykřikla. Žádná odpověď. "Kde jsi, Netty?"
Najednou Cora něco ucítila. Stopu. Netty a lovec. Vydala se tím směrem. Stopa ji vedla do jakéhosi domu. Pokusila se vejít dovnitř, ale bránila jí jakási ochrana. Pokusila se najít Netty zvenčí. Viděla ji puklinou ve zdi. Byla zavřená v čemsi, co vypadalo jako vězení.
"Chudinka Netty," řekla tiše. Netty se krčila u zdi. Cora se pokusila zvětšit škvíru ve zdi, ale nepovedlo se. Zdi byly moc tvrdé. Ale žádná zábrana tam nebyla. Coru něco napadlo. Mohla by se dostat malým oknem vysoko na zdi dovnitř. Vyzkoušela to. Okno bylo otevřené. Skvěle. Cora se dostala do nějaké pracovny. Ultrarychle seběhla dolů, tam, kde měla být Netty. Otevřela dveře. Neubránila se vrznutí.
"Ne," zašeptala Netty, "už ne..." Vypadala vyděšeně. Určitě jí něco udělali. Když ale spatřila Coru, rázem se její výraz změnil. Usmála se.
"Coro," zachraptěla s úsměvem. Zvedla se, ale měla spoutané ruce za zády a přivázané ke stěně. Cora k ní přiběhla a odvázala ji. Ve dveřích se najednou objevil lovec. Cora si ho dobře pamatovala.
"Vida, vida, tak tu máme i hybridku, i upírku. Skvěle."
"Ne!" vykřikla Cora. "Proč? Co jsme ti udělaly?"
"Zabíjíte lidi. Už mám nahlášeno minimálně osm úmrtí pod vašima rukama."
"Máme hlad," řekla Cora.
"Ta hybridka je nebezpečná," oznámil mrazivě.
"Naučí se ovládat," řekla Cora.
"To se nenaučí. Věř mi, tady je v bezpečí."
"Nevěřím." Cora se po něm vrhla. Lovec se chystal odrazit útok tím, že ji bodne do břicha dřevem.
"Ne!" vykřikla Netty a začala se měnit. Cora se otočila.
"Klid, Netty, uklidni se," začala říkat Cora a přibližovala se k Netty.
"Ne, upírko. Nechoď k ní. Vrať se! Pojď sem!" křičel lovec. Cora poslechla a s uklidňujícími slovy se vracela k bráně. Lovec a Cora zavřeli dveře. Cora se posadila na zem a smutně poslouchala Nettyino naříkání mísené s řevem. Lovec si taky sedl.
"Koukej nás pustit, lovče."
"Nemůžu, upírko. Nesmím. Máte štěstí, že ještě žijete. Ale já se s vámi nemůžu zabývat. Mám na práci temné vlkodlaky."
"Tak nás pusť, lovče!"
"Jsem Martin, upírko."
"Já jsem Cora. Hele, alespoň na jeden den. Chci zpět k té divné jeskyni..."
"Jaké jeskyni?" přerušil ji lovec.
"S Netty jsme šly lesem a spatřily jeskyni, a než jsme se rozhodly, zda do ní vejdem, zmizela." Lovec se urychleně zvedl.
"Kde? Kde je ta jeskyně?"
"Co šílíš?"
"V té jeskyni je jeden lektvar. Je ho tam spoustu. Díky němu se hybrid začne ovládat, nebude mít takový hlad a nebo nemusí pít krev. Upírovi to dá věčný klid, nemusíš potom lovit. Je to ten nejvzácnější lektvar pod sluncem."
"Opravdu?" Cora odhalila ostré tesáky v radostném úsměvu. Oči jí zůstaly stále světlé.
"Dovedete mě tam?"
"Pusť Netty. Vyrážíme."
Martin otevřel dveře. Netty byla uklidněná. Cora k ní přišla.
"Pojď, Netty. Půjdeme k té jeskyni," řekla. Cestou jí pověděla vše o tajemném lektvaru. Potom jenom tiše šly. Martin šel vedle nich, na tváři tvrdý výraz. Netty je vedla. Podle čichu hledala cestu. Najednou se zastavila.
"Tady to je," řekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama