Bez známek života 2. Podivné kámošky

5. srpna 2014 v 14:37 | Litteris |  Bez známek života
"No, tak jo. Jak víš, rozeběhli se ke mě upír a vlkodlak, z každý strany jeden. Pak mě oba kousli, upír se mi vrhnul po krku a vlkodlak po noze. No a já byla úplně nehybná. Byla to příšerná bolest. Pak jsem omdlela, hned, jak mě pustili. No a já se probudila po boji. Když jsem se zvedla, zjistila jsem, že vypadám jako vlkodlak. Ale toužím po krvi. Takže jsem hybrid, to jsem hned poznala. Tak jsem šla ke smečce vlkodlaků, ti mne ale vyhnali jako netvora. Tak jsem šla ke klanu upírů, ale ti mě vyhnali jako monstrum. Tak jsem tě potkala."
"Páni, Netty, takže jsi hybrid? Neboj, já tě neodeženu. Pojď, seženeme něco k jídlu." Cora slezla ze stromu.
"Coro! A co slunce?"
"Mám vzácné znamení, podívej," ukázala jí tvář. Najednou si všimla ornamentů, které měla Netty na tváři.
"Netty! Co to je?"
"Na pravé tváři je úplněk, na levé slunce a na čele něco třetího, nevím. Ale chrání mě to před sluncem."
"Stejné slunce, jako mám já," řekla Cora. "Tak jdeme lovit. Myslím, že by bylo dobré jít do parku."
"Do toho rozlehlého?"
"Ano, do toho se stromy, tam je dnes nějaká akce. Bude tam spoustu lidí. Tak poběž!"
Cora a Netty se rozeběhly k parku. Ještě tam nikdo nebyl. Cora našla jeden strom, který byl opravdu hodně rozvětvený, a ukryla se v něm. Určitě je to skvělá atrakce pro děti, a také skvělé místo na lov. Konečně přicházeli první lidé. Někdo přišel ke stromu. Cora byla mnohem výš. Potom se začla krmit. Netty taky někoho ulovila. Potom vyrazily do lesa. Cora se s Netty rozhodla závodit v běhu, ale Netty se jí rychle ztratila z dohledu. Cora při běhu najednou objevila jakousi jeskyni. Zavolala Netty. Prohlížely si jeskyni, než do ní vešly. Než se ale rozhodly do ní vstoupit, zmizela. Cora a Netty se rozeběhly pryč, považovaly to za iluzi. Cora proběhla městem, ale vyrazil za ní nějaký chlap s nožem. Byl opilý. Cora mu ale rychle utekla. Sešly se na mýtině. Netty tam už dlouho čekala. Na mýtině byl nějaký mrtvý muž. Cora cítila, že je bez krve.
"Netty, tys ho vypila?"
"Nevím, asi ne."
"Jak asi?"
"No, nevím, zda ano nebo ne, na chvilku jsem vypnula a... jaksi nechala toho hybrida v sobě trochu popustit na svobodu..."
"Netty, ne. Tohle musí skončit. Nikdy tohle nedělej, pokud nemusíš."
"Nešlo to zastavit..."
"Dobře, ale..."
"Nechci, abys u toho příště byla."
"Budu utíkat."
"Ne! Moje pudy mě donutí běžet a roztrhat tě."
"Dobře. Tak se tě pokusím uklidnit."
Najednou začalo pršet. Rozpoutala se bouřka.
"Coro..." začala Netty.
"Co se děje, Netty?"
"Bojím se bouřky. Protože zase nechám hybrida..." zkusila říct Netty. Pak jenom vrčela.
"Netty, ovládej se!"
"Nemůžu! Uteč!" křičela. Cora se schovala na nejbližší strom a pozorovala Netty. Ta se začala bolestivě měnit v šíleně vypadajícího vlko-netopýra. Cora byla vyděšená. Najednou z lesa vyběhl někdo s křišťálově bílou dýkou v ruce. Lovec upírů. Slyšel řev. Netty řvala. Lovec po Netty hodil dýku, ale ta ji minula. Cora pořádně lovce neviděla, protože ho Netty hned zahnala. Ale vracel se z druhé strany.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama